Terapeutické postupy pro energetické vyvážení

Na základě celostního přístupu k člověku v rámci harmonizačních postupů HADE terapie (především však v rámci dechového, rezonančního, kontaktního a pohybového výcviku) vede terapeut své klienty k vědomé aktivaci uzlových energetických oblastí a bodů. Klienti se tak učí postupně vědomě pracovat s živoucí energií, rozvádět ji, schraňovat, čerpat ji z duchovních a zemitých zdrojů. Stimulací vlastní energetické podstaty se klienti učí lokalizovat energetické blokace a pomocí souhrnných HADE postupů tyto problémy řešit (techniky rezonanční stimulace, kontaktního, resonančního či dechového „přemostění“ místa přerušeného energetického proudu apod.). Cílem je naučit se tak vyladit a zharmonizovat vlastní energetickou tělesnou síť.

Praktický výcvik je uváděn do souvislostí praxe i teorie z různých oblastí vnímání energetické podstaty těla: tedy jak z oblasti odborné medicíny, tak z pohledu „východních“ tradic. Konkrétní postupy jsou vedeny jak v rámci aktivního fyzického přístupu (tělesné cviky, dechová cvičení, kontaktní stimulace, uvolňování a proznívání deklamačních a resonančních prostor ad.), tak v rámci stavu tzv. „změněného vědomí“, tedy v oblasti duševního hledání (tzv. „Cesta dovnitř“: stimulace reflexů podvědomí, meditace ad.)

Terapeutické postupy emoční ventilace

„Tvořivost nelze oddělit od života…“ (Sanne Storm)

Terapeutické postupy emoční ventilace (tedy expresivní metoda pracující se sebevyjádřením, sebereflexí), nejsou vlastním léčebným programem, ale průvodní součástí hlasového, dechového, pohybového a rytmického terapeutického výcviku. Pracují především s formou asociační improvizace, a to jak v rámci konkrétní tematické danosti, tak v rámci aktivace podvědomé emoční ventilace. Principy uvědomění si a využití „přirozeného sdělení“ vycházejí z Voice Movement Therapy (Paul Newham) a Psychodynamic Voice Therapy (Sanne Storm). Zacílení je však směřováno hlouběji do podvědomí a směřuje až k uvolnění a ventilaci skryté emoční exprese. Zkušenosti terapeuta v této oblasti vycházejí jak z více než 25leté profesionální herecké, pěvecké a režijní praxe na předních divadelních scénách, tak z oblasti řízených expresivních projevů v rámci hlasových a pohybových dílen i kurzů.
Prostředníkem mezi záměrem klienta s podprahovou emoční vrstvou se tak stává základní potřeba „sebesdělení“, a to pokud možno přímou a jednoduchou komunikační cestou. Tato pak vytváří potřebný přirozený most mezi podvědomím a vědomím. K vlastní ventilaci jsou využívány kromě tradičních cest sdělnosti i prostředky neverbální nebo nonverbální komunikace: hekání, smích, vzdychání, bručení, výraz obličeje, mimika, gestikulace, ale i rytmus, melodie řeči a její tempo ad.

V rámci expresivních skupinových projevů je vedlejším efektem propojení a harmonizace jedince se svým okolím. V první řadě s ostatními účastníky kurzu, ale toto vědomí sounáležitosti postupně sílí a dostává mnohem větší přesah. Terapeut s tímto „vědomím jednoty“ cíleně pracuje a rozvíjí ho: společnými zvukovými a vibračními kolážemi, společnou improvizací, cvičením, programními meditacemi, diskusemi a sdílením. Zacíleným aplikovaným postupem v rámci terapeutického výcviku je pak společné vytváření prostorového pozičního nastavení do tzv. „kruhu života“ (mandaly), které posilují pocit sounáležitosti ve všech oblastech smyslového i mimosmyslového vnímání. V rámci cesty k „vlastnímu já“ je klient podvědomě konfrontován nejen se sebou samým, ale i s ostatními „modely“ společnosti v kruhu. Na základě „hry“ (tedy ztotožnění se s „rolí“ jak vlastní osobnosti, tak ostatních účastníků kurzu) a přenesení prožitkových zkušeností se pak postupně dokáže lépe orientovat v reálném světě a jeho integrace do společnosti je instinktivnější, snazší.