Konkrétní struktura a cviky z oblasti všeobecné pohybové terapie

Pohybová terapie není v našem případě prioritní formou výcviku, ale je nezastupitelná pro vlastní aktivaci klienta a zároveň slouží jako propojující článek mezi jednotlivými formami hlavní terapeutické práce. Vychází především z přístupu německé terapeutky Susanne Bartowitz a její metody vnitřního vhledu, prožitku a osobního ztotožnění se se souvisejícími průvodními znaky každého pohybu. Samotné cvičební postupy vycházejí jak z oblasti relaxačních programů a terapeutických postupů racionální medicíny, tak z principů Movement Therapy (viz níže) a asijských pohybových tradic (tai chi, jóga ad.). Terapeut pak v rámci konkrétních pohybových vzorců pracuje s tempem, periodizací či naopak separací určité části pohybu dle individuálních potřeb klientů. Vedení je tedy vždy cíleně směřováno k hledání primární individuality v rámci skupinové práce – tedy není direktivní.

Cviky jsou orientovány:

a. K celkové tělesné i energetické harmonizaci, k prokrvení končetin a k celkové tělesné (tedy i dechové, pulsační apod.) a energetické aktivaci.  Jsou využívány především na začátku skupinových lekcí a jako uvolňující most mezi jednotlivými formami vlastního soustředěného terapeutického výcviku.

b. K řešení konkrétních tělesných i energetických problémů – jak obecných, tak aktuálních.

Cviky jsou rozděleny do třech cílových oblastí:

1. aktivační (využívají se především na začátku výcviku): konkrétní cviky sloužící k aktivaci tělesné i duševní podstaty těla vycházejí nejen ze samotného „rozpohybování se“ a rozproudění krve, ale i k vědomému procítění vlastního procesu aktivace, k uvědomění si propojitelnosti vlastních pohybů se všemi funkcemi organismu apod.

2. energetické (např. pozice „sudu“, pozice „sloupu“ či stav „zakořeněného stromu“): jejich podstata je procítit pohyb jako součást tělesné energetické jednoty, vnímat harmonii pohybu s vlastní tepovou frekvencí, cítit životodárnost krevního oběhu a celkovou měnící se energetickou podstatu těla.

3. relaxační (často jsou využívány na konci terapeutického výcviku): vycházejí především z pohybové podstaty dechové fyzioterapie. Někdy jsou v rámci aktuální potřeby využívány i postupy pasivní tělesné manipulace (uvolnění šíje, kloubních systémů apod.).