Shakuhachi 尺八

尺八はひと夜ばかりと思ひしに幾夜か老の友となりけむ „Myslel jsem si, že shakuhachi bude společníkem jen na jednu noc, a přesto během kolika nocí se stala přítelkyní mého stáří?“ Připsáno Ikkyū Sōjunovi (一休宗純, 1394–1481, období Muromači)

Shakuhachi, japonská bambusová flétna. Rozměry standardního nástroje je udávaný v délce dle japonského tradičního měrného systému 1,8 - jeden shaku (尺, archaická jednotka délky 30,3 cm) osm hachi (八- slunce), celkem 54,5 cm.

Během období Edo procházeli Japonskem osamocení (žebraví) mniši hrající na shakuhachi a hledali dokonalý zvuk („jeden tón“), který by jim přinesl osvícení. Tito mniši byli známí jako komuso (služebníci prázdnoty a nicoty). Kněží v sektě Fuke z rinzaiského zenového buddhismu používali shakuhachi především jako nástroj pro meditaci; tato praxe se nazývala sui-zen („foukání zenu“). Nejranější meditativní skladby jsou známé jako honkyoku a nebyly původně zamýšleny pro veřejná vystoupení, ale spíše k probuzení mysli hráče k vyššímu stavu vědomí.

Flétna shakuhachi vychází z čínské bambusové flétny, která přišla do Japonska z Číny v průběhu 7. století. Tato bambusová flétna se nazývala kodai shakuhachi (starověké shakuhachi, 古代尺八) a byla používána pro hraní gagaku (- spojení hudby přenesené do Japonska z kontinentální Asie a původní japonské hudby a tance). V 10. století vymizela - bylo dochováno pouze 9 kusů. Průměrná délka nástrojů byla 40 cm a flétny měly pro prsty 6 otvorů.

V 15. století se objevila hitoyogiri shakuhachi (節切尺八). Byla oblíbená v 17. století, ale postupně ustoupila progresivně se vyvíjející a čím dál více populárnější fuke shakuhachi. Průměrná délka hitoyogiri shakuhachi byla 33,6 cm, vnější průměr je 3 cm a měla pouze 5 otvorů.

Flétna nyní známá jako 'shakuhachi' (fuke shakuhachi, 普化尺八) se v Japonsku vyvinula během 16. století. Byla delší a silnější než starší typy nástroje a vyznačovala se mnohem větším rozsahem, velkou dynamickou plasticitou a výjimečnou barevností tónu. Je vyrobena z kořenu bambusu a její průměrná délka je 54,5 cm.

Moderní shakuhachi existuje, zjednodušeně řečeno, ve dvou základních variantách - flétny mající na vnitřní stěnu nástroje aplikovanou pastu uruši (tzv. jiari) a flétny, které v určité míře respektují přirozený materiál vnitřku bambusu (tzv. jinashi).

Hitoyogiri (hito-yo-giri, 一節切, doslova „jeden-uzel-řez“) je bambusová flétna s foukaným koncem, která vzkvétala v Japonsku v období Muromači a raného období Edo. Je vyrobena z jednoho kusu tenkého bambusu – jednoho internodia – s foukacím otvorem nahoře, čtyřmi otvory pro prsty vpředu a jedním otvorem pro palec vzadu. Skládá se tedy pouze z jednoho uzlu, ve srovnání se třemi uzly u gagaku shakuhachi. Nejstarší vizuální podoba hitoyogiri je v Taigen-shō z roku 1512.

Hitoyogiri existuje v pěti délkách, z nichž každá odpovídá jednomu módu a ročnímu období: jaro, léto, podzim, zima a doyo, mezisezónní období. Hrát hitoyogiri znamená vlastně naladit se na pozemské cykly.

Na svých koncertech kromě tradičního repertoáru pracuji i s propojováním zvuku shakuhachi s alikvotním (bifonickým) zpěvem; alikvotnizpev.webnode.cz/. Pro mou interpretační měla zásadní význam spolupráce s Johnem Kaizanem Neptunem, pod jehož vedením jsem nastudoval jeho dílo „Konjaku“ („Past and Present“ / „Minulost a přítomnost“).

Můj učitel:

Kifu Marek Kimei Matvija (マレック・貴明・マトヴィヤ)

Moje nástroje:

1,8: Yokota Reiho

1,6 a 2,1: v roce 2021 pro mne vytvořil dvě mistovské flétny o velikostech 1,6 a 2,1 John Kaizan Neptune (ジョン・海山・ネプチューン)

hitoyogiri: v květnu 2024 pro mne vytvořil hitoyogiri 節切 in A Steev Kindwald (Steve Rothman)

1,8: v červnu 2025 pro mne vyrobil mistrovskou shakuhachi 1,8 znovu Mistr John Kaizan Neptune

1,4: Zenmusra Kazan, doladění John Kaizan Neptune. Osobní flétna Johna Kaizana Neptune.