Harmonizační a relaxační HADE terapie www.centrumterapie.cz/

HADE = Hlas-Alikvot-Dech-Energie; souvislostní vzorec: Hlas=Alikvotní harmonizační vibrace, Dech=Energie

"HADE je souhrnem několika základních terapeutických metod, které vedou k relaxaci a harmonizaci fyzické a následně i psychické podstaty člověka. [...] 

Vzájemná propojenost funkčních procesů jednotlivých oblastí těla poskytuje v rámci souvislostních drah nepřeberné možnosti jejich terapeutického vědomě zacíleného vzájemného ovlivňování. Není tedy nic přirozenějšího, nežli nastavením (nebo spíše obnovením) primární funkčnosti jednoho (!) ze základních tělesných procesů zharmonizovat celý organismus. [...]

Přirozeným stavem každé živé bytosti je vyvážení všech vnitřních i vnějších průběhových procesů. Samotné tělo tak má v rámci své funkční inteligence neuvěřitelný potenciál vyrovnat se se svými vrozenými i vypěstovanými problémy – stačí mu k tomu dát ten správný impuls.... "

                                                                                  Petr Matuszek

Harmonizační a relaxační HADE terapie vychází z podstaty fyzické i psychické potřebnosti ventilace (Movement Therapy), z tradiční i neverbální dechové terapie (Cornelis Veening) a z celostního přístupu ke člověku z hlediska metodických postupů Elsy Gindler. Výcvik je veden systémem souvislostního propojování tří základních terapeutických technik, které jsou postaveny na dechu, hlasu (hlasově-vibrační harmonizující rezonanci) a energii. V případě potřeby jsou využívány i konkrétní doplňující postupy vycházející z pohybové (podle metodiky Susanne Bartowitz), rytmizační (vnímaní spojitosti vnější produkované pulsace s pulsací vnitřní – tep srdce, emoční svalové či nervové stahy, třesy apod.) a především kontaktní terapie – od reflexních lokálních masérských technik (svaly, ruce, svalově-energetická centra na zádech, na šíji, hlavě ad.) po tělesné manipulace (především podle metody vycházející z postupů japonského mima a tanečníka Tanaky).

Terapie tak různými postupy vyrovnává energetické hladiny jednotlivých uzlů či oblastí systému těla. Komplexně se jedná o širší harmonizující relaxační výcvik s cílem naučit účastníky kurzů techniky, kterými si pak budou moci alespoň do určité míry sami pomáhat a řešit některé své tělesné i psychické problémy.

Komplexní přístup terapeutického zaměření si klade za cíl obsáhnout všechny složky základních oblastí a úrovní fungování těla. Výcvikový program vede klienty jak k vědomému, tak mimosmyslovému odkrytí vlastních tělesných i duševních potřeb a pomocí konkrétních terapeutických postupů odstranit případné problémy, bloky (tělesné i duševní) apod. Využívá tak plný potenciál sebeléčivé síly těla a v konečném důsledku vede klienty k nalezení osobní harmonie a tělesné i duševní jednoty. Některé cviky či vzorce (dechové, pulsační, vizualizační) slouží k uvolnění vědomí: v rámci někdy až rituální schematičnosti urychlují celkové energetické vyvážení těla – uvolňují tok krve a energie v těle, harmonizují a čistí některé orgány, vyrovnávají stresové situace, pomáhají při záměrné energetické aktivaci ad. Kombinace všech metod v širokém záběru harmonizuje somatické a psychosomatické poruchy, probouzí životní energii, stabilizuje zdraví na fyzické i psychické úrovni, posiluje odolnost vůči vnějším i vnitřním stresovým faktorům, pomáhá při zbavování se závislosti na návykových látkách apod. V rámci většiny relaxačních i aktivačních terapeutických postupů je vedlejším produktem výcviku i zvyšující se schopnost soustředění pozornosti. Tato schopnost je pak cíleně podporována i některými konkrétními cvičebními postupy.

Výcvik je z větší části podporován hrou na akustické nástroje a zpěvem  (alikvotní zpěv, „hrdelní“ zpěv, etnické bicí nástroje, indická rákosová flétna, shakuhachi, drnkací nástroj šajtholt ad.), což zvyšuje jak emoční prožitek, tak procítění terapeutických postupů či jednotlivých cviků.

Terapeut v rámci výcviku vždy vychází z individuálních potřeb klienta – tedy jeho vedení není direktivní, ale i v rámci skupinového výcviku vede klienty k hledání primární individuality. Kurzy jsou tedy vedeny v rámci rovnocenné spolupráce formou kontinuálního dialogu průběžně reflektujícího jak individuální potřeby a přání jednotlivých klientů, tak vlastní práci terapeuta.

HADE terapie je využívána jak ve skupinovém výcvikovém programu, tak v individuální práci s jednotlivými klienty. Skupinový výcvik záměrně využívá celou šíři uváděných terapeutických metod, aby účastníci kurzů načerpali co nejvíce praktických znalostí a dovedností (především konkrétních cviků a postupů).  Klienti jsou tak vedeni k větší samostatnosti v oblasti vytváření vlastní tělesné i duševní rovnováhy, energetické stability, schopnosti sami si diagnostikovat některé fyzické i duševní problémy a následně je řešit. V rámci společného výcviku se pak u většiny klientů postupně projevuje zvýšená vnímavost potřeby kolektivního, později všeobecně-sociologického harmonického vyvážení, kolektivního vědomí a obecné sounáležitosti, která je ve své podstatě nezastupitelná v rámci přirozeného včlenění jedince do společnosti. Toto „vědomí jednoty“ je cíleně rozvíjeno v rámci cvičebních postupů společným prostorovým rozmístěním do „pozice kruhu“ a to jak v rámci uvědomění si symboliky týmové jednoty (pro úspěch je potřeba, aby byl kruh kompletní a každá jeho součást plnila svou funkci – tedy malé části kruhu jsou v jeho podstatě stejně důležité, jako ty velké), tak z pohledu vlastní terapeutické funkčnosti (lepší spolupráce pravé a levé hemisféry a další harmonizační pochody – viz postupy psychologa a terapeuta C. G. Junga a jeho využití mandaly). Vytvoření kruhu v rámci skupiny je tedy samo o sobě terapeutickým nástrojem, který jak vizuálně, tak energeticky v podvědomí aktivuje vědomí klidu, jednoty, harmonie a sounáležitosti (zklidnění následně pomáhá mj. odkrýt vlastní emoce a následně je zpracovávat). Pozice účastníka ve středu kruhu (tedy ve středovém bodu mandaly) pak dává symbolicky (tedy vizuálně) i energeticky aktivační impulz, který ho vede k pocitu propojenosti s podstatou živoucí síly, k získávání psychické i fyzické energie a odolnosti, k povzbuzení samoléčivé síly těla ad. (viz princip „medicine wheel“ ad.).

„Uvědomování si společné jednoty ve skupině [...] přispívá ke 'sladění orchestru'. Každý v něm má svůj hlas a rozumí hlasům ostatních. To vytváří společnou melodii, souzvuk, soulad orchestru. [...] Lidem dává pocit sounáležitosti s okolím a současně pocit vlastní jedinečnosti. Šíří porozumění jednoho člověka druhému..." (Úlehla, Ivan: Umění pomáhat, s. 26)

Naproti tomu individuální terapeutická práce se zabývá především aktuálními problémy nebo potřebami daného klienta. Pod vedením terapeuta je klient veden pokud možno k detailní uvědomělé sebeanalýze. Na základě diagnostiky (i příčinné, pokud ji lze odhalit) terapeut nabídne klientovi konkrétní postup, jak lze dané problémy řešit. Společně pak vytvoří individuální terapeutický plán: v rámci něho je klient metodicky veden tak, aby se postupně dokázal (pokud možno samostatně) se svými problémy vypořádat a dojít tak k harmonické duševní i tělesné vyváženosti a jednotě.

Při individuálním výcviku se terapeut v rámci obecných relaxačně-harmonizujících cílů stává průvodcem (tedy ne učitelem!) na cestě vnitřního sebepoznání a autonomního duševního rozvoje klienta. Může se stát, že se na této cestě „ego“ (tedy vědomí) klienta zatvrdí a odmítne přijmout realitu „duševního prozření“ (tedy informace přicházející z „nevědomí“: vlastní neretušovaný obraz [tzv. pohled do zrcadla], nabízející se [neznámá] cesta duševního či duchovního rozvoje, řešení konkrétních emočních problémů ad.). Úkolem terapeuta je pak navést konkrétními cviky a postupy klienta, aby byl ochotný a schopný tyto blokace vědomě přijmout, ztotožnit se s nimi a následně konkrétními postupy se jich cíleně zbavovat. Terapeut tedy nesmí (!) autoritativně vést a „pečovat o duši“ (metaforicky řečeno), ale pouze pomáhat a podporovat svého klienta, který pomocí vlastních (často v rámci terapie nově vytvořených) schopností musí projít sebereflexí a následně své duševní problémy či blokace sám vědomě řešit.

Vzhledem k možnému uvolnění psychických blokací (především v rámci duševní cesty k „vlastnímu já“ pomocí intenzivní individuální terapie) mohou být průvodním jevem až nekontrolovatelné emoční projevy – pláč, smích, křik, agresivita apod. Tyto projevy nejsou ničím závadným a jsou průvodním jevem tzv. „duševní detoxidace“. Není tedy třeba se těchto náhlých emočních projevů bát: zkušený terapeut s nimi počítá a umí s nimi pracovat. Kromě toho po prvním nástupu této „emoční bouře“ přichází veliké zklidnění, které má pro tělo i duši blahodárný vliv. Podruhé se již většinou klientovi nic takového nestane, a pokud ano, jedná se zpravidla o mnohonásobně mírnější formu projevu. Obecně platí, že během několika individuálních hodin s terapeutem tyto prudké emoční projevy zcela odezní.

„Úlohou terapeuta není jen opravovat tělesné, energetické či duševní blokace; jeho primárním záměrem je vést své klienty, aby se naučili problémy sami lokalizovat a následně řešit. Klient se tak postupně stává terapeutem sobě sám a vytváří si v rámci vlastních dispozic prostor ke komplexní harmonizaci – jak tělesné, tak duševní.“    Petr Matuszek

Harmonizující a relaxační HADE terapie ve své podstatě není léčebnou metodou v klasickém slova smyslu, tedy nemůže primárně řešit problémy již diagnostikované v rámci odborné medicíny. Jako podpůrný program je však místy i zde nezastupitelná – jak v rámci prevence, tak v rámci komplexní nebo lokální rehabilitace.