Dotazník

Dotazník reportérky Denisy Dologhové pro Severočeské divadlo opery a Baletu v Ústí nad Labem (2010)

Životní krédo: Žiju spokojeně bez životního kréda.

Oblíbený balet: Nemám zvlášť oblíbený určitý konkrétní kus, ale mám rád moderní pohybové divadlo. Ale musím zmínit můj poslední nádherný zážitek, kterým bylo sólo Simony Christianové v našem baletním představení Café Aussig. To mě opravdu dostalo, nádherná emoční vřelost a zároveň niternost, prostě paráda!

Oblíbená opera: Jak na to odpovědět? Určitě jakýkoliv Janáček; to je prostě nádherné divadlo, i když zavřete oči a posloucháte samotnou hudbu. A Martinů, to je citová záležitost… Z těch světových miluju např. opery Rimského-Korsakova, ale těch titulů je spousta a spousta, zvláště pak z 20. století.

Koho si vybavíte pod termínem současný "jevištní profesionál"?
Několik výborných univerzálních "hráčů", i když - zas tak mnoho jich asi nebude... Teď v tomto okamžiku mě napadá Honza Vondráček z Divadla v Dlouhé. A z žen beze sporu Zuzka Krištofová - Kolářová, to je pro mne profesionál každým coulem: schopnostmi, přístupem, osobním i jevištním šarmem a neuvěřitelnou energií a opravdovostí, s jakou se vrhá do každé práce.

Rád/a si přečtu: Zase těžká otázka; v jakém žánru? Miluju např. Skácelovy a Kainarovy verše. Nebo nádherně pitoreskního Malého Alenáše Ivana Vyskočila. V poslední době (a to, prosím, netrávím volný čas četbou ruských klasiků) mě dostal Solženicynův Gulag – fascinující čtení. Jinak bych si občas rád vyčistil mozek např. nějakou pěknou detektivkou či něčím ve stylu Remarquea, ale „klasiku“ znám a to co vychází nového, mě nějak nebere.

Rád/a sleduji: Opravdu „sytě“ nesnáším kult televizních seriálů a televizní show! Ale mám rád filmy, především ty surrealisticky laděné: např. Pasoliniho Dravce a vrabce nebo něco v tomto duchu. Anebo Cocteauova filmová prvotina Básníkova krev – je z roku 1930 a má v sobě tolik fantazie a moderního vidění – no kam se hrabe současná filmová (ale i jevištní) umělecká produkce!

Rád/a poslouchám: Toho je – od bigbítu 70. let, přes tzv. „jazz-rockové“ fůze, klasický jazz, miluju lidové písničky… a samozřejmě obrovskou šíři tzv. klasické hudby. Ale vždy je pro mne důležitá přirozená virtuozita a vklad interpreta, jinak z poslechu nic nemám. Takže když se podíváte do mého MP3 přehrávače, najdete tam Livin Blues vedle Brucknerových či Prokofjevových symfonií, ale i Stamicovy dueta pro housle a violu či klarinetové koncerty… Taky byste tam našla korsická organa, geniální indickou houslistku Rajan atd. atd.

Oblíbená činnost: V poslední době především neustálé diskuse se svým tříletým synem.

Ideální dovolená: Kolečkové brusle. Moře. Hřebenovky Roháčů. A hlavně vypnutý mobilní telefon!

Pokud bych nebyl/a operní  pěvec/pěvkyně, pravděpodobně bych byl/a: Co já vím? Nejspíš violistou – a pokud bych na to měl, tak bych se určitě věnoval „komořině“, to je moje velká láska a moc se mi po ní stýská. A taky by se mi líbilo věnovat se klasické fotografii, především mě láká technika „šerosvitu“.

Za svůj největší úspěch považuji: Svoje děti – mám krásné, všechny. A také že mám kolem sebe pořád pár blízkých dobrých lidiček, kteří mě umravní, když začnu jakkoliv blbnout.

Člověk, který mě nejvíce ovlivnil (a proč?): Samozřejmě moje žena a děti. A koho by zásadně neovlivnili rodiče, ten musí být opravdu hodně nešťastný a mezi ně rozhodně nepatřím. A jinak spousta nádherných lidí – byla by to celá řada jmen: hudební skladatel a asi nejbližší kamarád Petr Pokorný (už pár let nežije a je to tu bez něj hodně prázdný), malíř Jarda Procházka, který si ty nekrásnější plátna (a je to nádherný poetický svět, který jen tak nenajdete) maluje „jen tak do šuplíku“, Honza Dvořák, který mě utvrdil v tom, že dobré srdce, zápal a zdravá naivita je stále ještě tím nejlepším, co může pohnout světem… Hudebně (v rámci opery) to byl bezesporu pan dirigent Babický, z něho čerpám dodnes (ten mi, panečku dal – Hajného v Rusalce jsem s ním zkoušel týdny!). A na jevišti - v poslední době určitě režiséři Radek Balaš a Gusta Skala a jejich snaha vytřískat ze mě trochu toho činoherního civilního herectví. Ale v tom mě hodně ovlivnili i oba partneři z My fair lady, Jolanka Smyčková a Radek Zima; od nich se učím každé představení.

První vystoupení na jevišti: Jejda, to je už dávno… Krušina v Prodané nevěstě, někdy v říjnu 1987 v opavském divadle.

První vystoupení v SDOB: Tomeš ve Smetanově Hubičce, někdy v polovině roku 1988. A pak krátce po nástupu do řádného angažmá Bohuš v Dvořákově opeře Jakobín – obě role jsem miloval!

Vysněná role: Já už si je nejspíš všechny zazpíval, v tom jsem měl ohromné štěstí. Ale moc bych toužil znovu si zazpívat – a na jevišti zahrát – Šiškova z Janáčkova Mrtvého domu: zpíval jsem ho kdysi dávno a je to prostě nádhera!

Na své profesi si cením: Že v ní nakonec nejde nic „okecat“; člověk se může dostat na jeviště různými cestičkami, ale když se otevře opona, je to hodina pravdy.

Nevýhoda mého povolaní: Ztráta pravidelného režimu a velmi často i ztráta partnerské či rodinné pohody; to druhé - naštěstí - nemusí být nutně pravidlem. A samozřejmě profesionální řevnivost, ta člověka ubíjí hrozně. V tomhle je ovšem to naše divadlo výjimečné: když přijdete k nám na šatnu, najdete tam především spousty legrace, radosti z úspěchu kamaráda… Je nám prostě spolu dobře a myslím, že na jevišti je to vidět.

Kuriozita z představení: Těch je. Ale asi taková klasická kuriózní situace nastala hned v mém prvním představení: jako drobný pětadvacetiletý Krušina jsem dělal otce 65leté stokilové Mařence, která se k tomu ještě zmalovala jako ruská carevna – na to do smrti nezapomenu!

Vzkaz mým příznivcům: Jednoduché: Choďte do divadla a mějte nás (a i sebe navzájem) rádi!

Repertoár v rámci SDOB (možno uvést i další role):

Výběr operních rolí:

Jörn Arnecke: Flüchtling – Uprchlík (Wir spielen Frieden - Hrajeme si na mír)

Gaetano Donizetti: Belcore (Nápoj lásky)

Antonín Dvořák: Marbuel  (Čert a Káča)

Antonín Dvořák: Bohuš (Jakobín)

Antonín Dvořák: Hajný + lovec (Rusalka)

Charles Gounod: Valentin (Faust a Markéta)

Philip Glass: Williams  (The Fall of the House of Usher – Pád domu Usherů)

Philip Glass: Ludovic (La Belle et la Bête - Kráska a zvíře)

Leoš Janáček: Harašta (Příhody Lišky Bystroušky)

Leoš Janáček: Šiškov (Z mrtvého domu)

Leoš Janáček: Zjevení básníka (Výlety pana Broučka)

Bohuslav Martinů: Syn Boží (Hry o Marii)

Bohuslav Martinů: Bedroň (Veselohra na mostě)

Jules Massenet: Lescaut (Manon)

W. A. Mozart: Papageno (Kouzelná flétna)

W. A. Mozart: Guglielmo (Così fan tutte)

Sergej S. Prokofjev: kníže Bolkonskij (Vojna a mír)

Giacomo Puccini: Sharpless (Madama Butterfly)

Bedřich Smetana: Tomeš (Hubička)

Bedřich Smetana: Krušina (Prodaná nevěsta)

Giuseppe Verdi: Germont (La Traviata)

Giuseppe Verdi: Rigoletto

Georges Bizet: La Dancaiere (Carmen)

Robert Ward: Thomas Putnam (The Crucible - Čarodějky)