Recenze

20 výročie Forfestu 2009 medzinárodného festivalu súčasnej hudby a umenia v Kroměříži a v Olomouci. Doc. PhDr. Elena Letňanová , Hudobný život, Bratislava 2009

(…) Vokálne diela Poliakov, české premiéry Witolda Szaloneka „Drei Liebeslieder“ na slová Rajvindera Singha a Júliusa Luciuka „Pacem in terris“ so sonoristicky citlivým accompagniátom na strunách klavíra (Romana Pallasa), ako aj Japonca Kazuhiko Hattoriho „Dram“, v podaní zasvätených interpretov súčasnej hudby, Petra Matuszeka, barytón a Markéty Dvořákovej, mezzosopranistky, patrili k vážnym a žiadaným dielam vokálneho Forfestu. Peter Matuszek v György Kurtágovi v „Troch piesňach na básne Jánosa Pilinského“ doslova uchvátil každým alikvótnym tónom. (…)

………………

Forfest Kroměříž 2009 završil druhou dekádu trvání Jan Grossmann, Opus musicum, Brno 2009

(…) Mezi mimořádnými recitály co do kvality záměrně nejmenuji vystoupení barytonisty Petra Matuszka (…) těžko je mi něco poměřovat s fenomenálními dispozicemi a záběrem P. Matuszka. Matuszkova interpretace např. György Kurtága „Three Songs to Poems by János Pilinszky“, op. 11 (paleta Orientem inspirovaných způsobů tvoření tónu, které ani nebyly autorem detailně asignovány, ale v duchu autorova záměru dotvořených interpretem, měnící se nosové tóny a alikvoty na jednom tónu, kultivovaně vybudované gradace, místy až dramatický operní zpěv, v klavíru kontrast jednoduchého doprovodu, virtuózních pasáží a barevně znějících tichých ploch) mě zvedla ze židle natolik, že jsem Mistra o přestávce obtěžoval prosbou o notový materiál. Ale i Piňosovo „Vzývání“ na žalmy 130, 121 a 103 pro baryton sólo (naléhavost, vášnivé adorace, dramatická ztišení, ve 103. žalmu optimistické, skoro až dětsky hravé vyznění; byla to vzpomínka na nestora brněnské skladatelské moderny, laskavého a moudrého člověka, který ještě loni byl na Forfestu mezi námi) a obzvláště pak „Drei Liebeslieder“ Witolda Szalonka (velmi tichá, volná a jemná poloha, zajímavě použitá mikrointervalika, nápadité dotahování vokálu klavírem, polyvrstevnatost, místy až impresionistická barevnost, hluboká pokora a pravdivost ve vyznění; v klavíru zajímavé monotónní postupy v rovných hodnotách pod dlouhým pedálem, vtipně řešené občasné vynechávky, dokonale provázaný klavírní a barytonový part) byly skladby, na jejichž interpretaci lze stěží zapomenout. (…)

Tři recenze koncertu s programem Solo for voice na festivalu „Expozice nové hudby“, Brno, 2. 10. 1999:

„… O poslední festivalový večer (2. 10., sklepní scéna divadla Na provázku), věnovaný poněkud netypicky sólovému recitálu se postaral zpěvák a známý interpret soudobé hudby Petr Matuszek. S vyjímkou Putování pro zpěváka a housle Petra Pokorného byly všechny skladby (P. Zemek, A. Piňos, P. Graham a G. Scelsi) určeny výhradně pro sólový hlas a popravdě řečeno asi jen sotva bylo možné představit si pro ně ideálnější interpretační přístup než byl právě Matuszkův. Šíře jeho hlasového rejstříku a neuvěřitelné množství barevných poloh, které předvedl, dokázaly, jak dobře vládne svým nástrojem. V Scelsiho dílech WO-MA a Maknongan navíc představil tibetskou techniku tzv. alikvotního zpěvu. Jeho vystoupení bylo bezpochyby jednou z festivalových lahůdek a zároveň i důstojnou tečkou za letošním 12. ročníkem Expozice nové hudby.“

(Svatava Šenková, Harmonie, 11/1999)

„… Závěrečný koncert 2. 10. se konal na sklepní scéně divadla Na provázku ve Fanalu. Holý klenutý prostor, cihlové zdi a skvělá akustika – to jsou hlavní znaky této scény. A uprostřed osamělý zpěvák Petr Matuszek, který dokázal udržet svým zpěvem napjatou pozornost posluchačů po dobu téměř půl druhé hodiny. To je mimořádný výkon. Jeho koncert byl sestaven výhradně z duchovních skladeb (G. Scelsi, P. Zemek, A. Piňos, P. Pokorný a P. Graham). Pokorného Putování je jediná skladba, v níž je na několika málo místech použito i zvuku houslí (Tomáš Bařinka), vše ostatní byl jen sólový zpěv. Závěrečná skladba večera – Žalmy 1. – 7. Petera Grahama – se stala zážitkem největším. Sama o sobě trvá téměř 30 minut a je koncipována jako jeden velký, byť v jednotlivostech kontrastní spor žalmisty s Hospodinem. Tuto mimořádně působivou skladbu, která patří ke Grahamovým dosud nejlepším, interpretoval Petr Matuszek (stejně jako ostatní) velmi barevně a s použitím různých speciálních pěveckých technik. Matuszkovo vystoupení patřilo ke hvězdným večerům, jaké nezažíváme často.“

(Petr Pokorný, Hudební rozhledy, 11/1999)

„…Závěrečný koncert festivalu byl věnován jednomu z nejoddanějších interpretů soudobé hudby u nás – zpěvákovi Petru Matuszkovi. Ten před sebe postavil nesmírně obtížný úkol, když do sólového recitálu zařadil šest náročných skladeb konfrontujících výběr z české skladatelské školy (Petr Pokorný, Peter Graham, Alois Piňos a Pavel Zemek) s díly Giacinta Scelsiho. Nutno přiznat, že se interpretovi podařilo v celém jedenapůlhodinovém a bez přestávky jdoucím programu udržet nejen hlasovou čistotu, ale i napjatou atmosféru v sále. Dlouhý potlesk byl zcela zasloužený a potvrdil, že Petr Matuszek je nejen zaníceným, ale i mimořádně disponovaným zpěvákem s velkou zkušeností v oblasti soudobé hudby.“

(Ivo Medek, Bulletin HIS, 6/1999, listopad – prosinec)